Dospívání – nečekaná bouře

Mnoho rodičů v období dospívání svých dětí nechápe, co se to s jejich hodnými miláčky děje a proč vůbec dochází k mnohdy tak dramatické změně jejich chování a jednáni.

Dospívání je kritická vývojová fáze života, doba, během níž si děti osvojují sociální dovednosti, které budou potřebovat k tomu, aby byli jako dospělí v životě úspěšní.

Vývojová psychologie hovoří o dvou fázích dospívání, a to pubescenci – období ukončení mladšího školního věku tj. 11 až 12. rok, které trvá do 15. až 16. roku věku, následně pak mluvíme o období adolescence od 17. do 21. roku věku.

Pubescence má dvě fáze – období prepuberty a následně puberty. Prepuberta dítěte je pro nejednu maminku velký šokem, kdy z hodné a poslušné třeťačky  je najednou drzá a hubatá, suverénní desetiletá holka, s níž si nevědí rady. Fáze prepuberty u dívek končí nástupem menstruace a první polucí u chlapců.

Pubescence je období plné rozporů, jedinec je sice fyzicky zdatnějším, ale hormonální bouře v mozku a zrání neuronálních mechanismů v mozku vyvolávají a odhalují křehkost a citlivost psychiky tohoto dospívajícího jedince.

Ten často vyhledává sociální sítě, kde si vytváří ideální obraz sebe sama – upravené fotografie. Pubescent nemá dostatečně vyvinutou vlastní identitu, zdravé ego, rozbití ideálního obrazu je následně provázeno zklamáním a deziluzí. Současně s tím pubescent prožívá období tzv. druhého negativismu (první proběhlo kolem 2,5 roku), odmítá fyzickou pomoc a psychosociální nadvládu rodičů, nenávidí svou dosud fyzickou a právní závislost na rodičích.

Každá změna v chování na straně rodičů dospívajícího zasáhne dvojnásob, úplně ztrácí půdu pod nohama. Rodič by se měl udržet a reagovat jako dospělejší, udržet v rodině klid rozumnou adekvátní komunikací s jistou mírou tolerance.

V rámci adolescence se hovoří o druhém okně formativní příležitosti, ke slovu se významně dostává vliv vrstevníků a romantických partnerů. Dospívající touží po sounáležitosti, respektu a obdivu. Díky odlišným hladinám dopaminu v některých mozkových strukturách se vrhají za příslibem okamžitého uspokojení, což vede k hledání senzací a riskantních často nebezpečných akcí.

Významnou odchylkou ve fungování dopaminergního systému v mozku je fakt, že hladina dopaminu po příslušně emočně nabitém podnětu vystoupá mnohem rychleji a do vyšších emočních hodnot než u dospělého, reakce adolescenta je prudší tzv. z nuly na sto za…

Dospívání je skutečně kritickým obdobím, sice jim to myslí, ale ne vždy domyslí důsledky svého zkratovitého a rychlého jednání.

Dospívající se v tomto období průběžně připravuje na vytváření vztahů a zapojení se do společenských kruhů, dochází u něj k vyrovnání vlivů systémů pro myšlení a pro odměnu a motivaci, ale i k propojení poznávacích a paměťových systémů, které pomáhají nastavit provozní režim založený na předchozí vlastní zkušenosti, čímž se utváří nezávislá osobnost dospívajícího.

U dospívajích také dochází k časovému posunu hladin serotoninu a melaninu, a proto mají tendenci chodit spát a usínat o dvě až tři hodiny později než dospělí, podobně se i hůře probouzejí. Často odpočívají odpoledne, což rodiče nechápou.

Období adolescence je obdobím přechodu pubescenta k soběstačnému dospělému, fyzický i mentální vývoj se stabilizuje, plnoletý adolescent je ve svém přemýšlení vědomější, má určitou míru sebedůvěry, s rodiči komunikuje klidněji, touží po své první lásce.

Postupně se po dobrém zvládnutí tohoto bouřlivého období jedinec proměňuje v dospělého, který je schopen racionálního rozhodování  a plnohodnotného samostatného života.