Negativní vliv médií na předškoláky

Mediální svět tak, jak ho dnes známe je velice zajímavý nejen pro dospělé, ale i pro děti jakéhokoliv věku. Nabízí jim spoustu lákavých a zajímavých podnětů, které vzbuzují jejich pozornost a dokážou je upoutat na delší dobu.

Největším lákadlem se tak pro děti stává televize, počítač nebo mobil s nainstalovanými hrami, kde se podněty rychle mění, pohybují, jsou barevně přitažlivé a doprovázené poutavými příběhy.

Kdo ale stojí na počátku? Kdo zprostředkovává dítěti přístup ke všem druhům mediálních prostředků? Kdo je tím nejdůležitějším socializačním činitelem? Psycholog to vidí jasně, je to rodina, ve které dítě žije. Rodina, otec a matka především,  rodina stanovuje podmínky, řídí denní režim dítěte, rozhoduje, má za něho zodpovědnost v každé minutě jeho dosavadního života.
Rodina, především rodiče, zprostředkovávají dítěti přístup k médiu a seznamují ho, ať záměrně či nezáměrně, s jeho funkcemi a novými lákadly. Rodiče jsou ti, kteří zapínají dítěti televizi, počítač, půjčují mu mobil apod. a učí ho, jak s nimi nakládat, jak zpracovat nebo nezpracovat informace, které dítě od média získává.

Většině hromadných sdělovacích prostředků je vytýkán právě jejich negativní  vliv nejen na děti předškolního věku, ale na všechny děti jakéhokoliv věku. Vedou děti k pasivnímu konzumnímu životnímu stylu.

Dětem sedícím dlouho např. před televizí schází správný a zdravý rozvoj pohybových, sociálních a manuálních dovedností. Televize způsobuje velký útlum tvořivých podnětů, nápadů a fantazie. Často je ale největším problémem nepřiměřenost sledovaných programů. Děti nerozumí a neumí zpracovat velký přísun informací, které nekorespondují s jejich dosaženým vývojovým stupněm, věkem a životními zkušenostmi. V určité míře může nevhodnost sledovaného způsobit trauma a ohrozit tak další vývoj dítěte.
Existuje řada dětí, které sledují nepříliš vhodné filmy a hrají stejné počítačové hry, a přitom se chovají i jednají sociálně velmi přijatelně. Můžeme spekulovat o tom, že je to právě reálné a dlouhodobé, systematické působení rodičů, které dítě „imunizuje“ proti přebírání nevhodných způsobů chování hrdinů akčních filmů a her.
Na základě výzkumu z německé dětské nemocnice v Berlíně se dokázalo, že puštěná televize v místnosti, kde si děti hrají i když ji přímo nesledují, ovlivňuje průběh jejich spontánní hry. Pokud jsou tomu pak vystaveny dlouhodobě, má to negativní dopad na jejich soustředěnost, poznávací a jazykový vývoj. Stejně tak televize potlačuje vyjadřovací a matematické schopnosti, fantazii, tvořivost dětí a s ní spojené citové prožívání a empatie v pozdějším věku dítěte.
Vedle televize je dalším dominantním médiem, se kterým se děti předškolního věku setkávají, počítač a s ním spojený internet, počítačové hry a programy.

Podle studie Amerického ministerstva školství používá počítač více než dvě třetiny dětí předškolního věku. Časté a dlouhé trávení času u tohoto média má podobný negativní dopad na jejich zdravý vývoj jakou televize. U starších dětí, které vykonávají povinnou školní docházku, se objevilo zhoršení prospěchu i náznaky poruch chování.
Rodiče, kteří zde hrají významnou roli, lze rozdělit do tří skupin podle toho, jaký zaujímají postoj ke sledování televize vlastními dětmi:

1. Rodiče, kteří komunikují s dětmi o sledovaném programu, určují pravidla a vedou děti k zodpovědnosti

2. Rodiče, kteří na daná pravidla nedohlížejí a neakceptují možné negativní vlivy televize

3.  Rodiče, kteří tvoří časový rozvrh a vybírají či zakazují pouze určité pořady.

Je jasné, že další důležitou stránkou je zde čas pravidla pro sledování médií dětmi. V mnohých rodinách vládne velmi velká benevolence, což se následně odrazí nejen na chování dětí a postoji vůči rodičům, ale i na jejich školním prospěchu.

A závěr? Neměli bychom tedy odsuzovat média jako taková, ze života dnešních dětí stejně jako moderní technologie nezmizí. Vyrůstají ve 21. století, kdy přichází ke slovu umělá inteligence. Média a technologie lze  svým způsobem využít, vždy je ale nutné přizpůsobit a vybírat pořady a materiály tak, aby odpovídaly věku dítěte, jeho stupni vývoje a určitě v rodinách preferovat jinou náplň využití volného času dítěte jako je pohybová nebo společenská hra, hudba, sport, rodinné výlety, rozhovory a společné radostné zážitky.